O Aragornovi a Arwen

3. března 2007 v 19:19 | Estelia |  Pán prstenů: vyprávění o...
Tento příběh je velmi dlouhý a napsala jsem ho v plném znění:
Arador byl dědem Aragornovým. Jeho syn Arathorn žádal za manželku Gilraen Sličnou, dceru Dírhaela, který byl sám potomkem Aranarthovým. Dírhael se stavěl proti manželství; Gilraen byla mladičká a nedosáhla věku, kdy se ženy Důnadanů vdávaly. ,, Kromě toho" řekl, ,, Arathorn je tvrdý muž zralého věku a bude náčelníkem dřív, než lidé předpokládájí; přesto mé srdce předvídá, že bude krátce živ," Jeho žena Ivorwen, která také viděla dopředu, však odpověděla: ,, Tím víc je třeba spěchu! Dny temní před bouří a přijdou velké věci. Vezmou-li se teď, možná že se narodí naděje pro náš lid; jestliže budou otálet , nepřijde, dokud trvá náš věk."
A stalo se, když byli Arathorn a Gilraen oddáni pouhý rok, že Aradora zajali skalní obři u Studených vodopádů na sever od Roklinky, zabili ho a Arathorn se stal náčelníkem Důnadanů. Příštího roku mu Gilraen porodila syna a ten dostal jméno Aragorn. Aragornovi byli dva roky, když jeho otec vyjel s Elrondovými syny (Elrohir a Elladan) proti skřetům a byl zabit šípem, který mu projel okem, a tak opravdu žil krátce na svůj rod, bylo mu pouhých šedesát let, když padl.
Potom byl Aragorn, Isildurův dědic vzat, svou matkou do Elrondova domu ( Roklinka) a Elrond se mu stal otcem a zamiloval si ho jako vlastního syna. Říkali mu Estel :-), totiž Naděje, a jeho pravé jméno na Elrondův pokyn tajili; Moudří věděli, že se Nepřítel snaží vypátrat Isildurova dědice, pokud nějaký zůstává na zemi. Když bylo Estelovi pouhých dvacet let, vrátil se jednou do Roklinky s Elrondovými syny po velkých činech; Elrond se na něho zahleděl a měl radost, protože viděl, že je krásný, ušlechtilý a předčasně dospěl k mužnosti, třebaže ještě poroste na těle i na duchu. Toho dne jej tedy Elrond nazval pravým jménem, řekl mu, kdo je a čí je syn, a vydal mu dědičné předměty jeho domu. ,, Tady je Barahirův prsten," řekl ,, znak našeho příbuzenství zdáli, a tady úlomky Narsilu. Ještě s nimi možná vykonáš velké činy ; předpovídám totiž, že tvůj život bude delší než lidská míra, nepostihne-li tě zlo nebo neselžeš-li ve zkoušce. Zkouška však bude tvrdá a dlouhá. Annúminanské žezlo podržím, protože si je musíš teprve zasloužit.
Druhý den v hodině západu slunce chodil Aragorn sám po lesích, srdce se v něm radovalo a zpíval, protože byl pln nadějea svět byl krásný. a jak zpíval, náhle spatřil dívku, kráčející po palouku mezi bílými kmeny bříz; zůstal stát ohromen a myslel, že zabloudil do snunebo že obdrželdar elfích pěvců, kteří dokážou přimět věci, o nichž zpívají, aby ožívali před očima. Aragorn totiž zpíval část Zpěvu o Lúthien, která vyprávěla o setkání Lúthien s Berenem v Neldorethském lese. A hle, zde kráčela Lúthien před jeho očima Roklinkou, oděna v stříbromodrém plášti, líbezná jako soumrak v Elfii; temné vlasy ji vlály poryvem větru a čelo měla obepnuto drahokamy jako hnězdami. Aragorn chviličku hleděl mlčky, ale pak, ve strachu, že zajde a on ji víckrát neuvidí, na ni zavolal: ,, Tinúviel! Tinúviel!" tak jako kdysi Beren tenkrát za Starých časů. Tu se k němu dívka obrátila, usmála se a řekla: ,,Kdo jsi? A proč mě voláš tím jménem?" Odpověděl: ,, Věřil jsem totiž, že jsi opravdu Lúthien Tinúviel, o níž jsem zpíval. Jestliže však nejsi ona, nosíš její podobu." ,,To říkaly už mnozí," odpověděla vážně ,, Přesto mi její jméno nepatří. Možná však, že můj osud nebude nepodobný jejímu. Ale kdo jsi ty?" ,, Estel mi říkaly," odpověděl ,, ale jsem Aragorn, Arathornův syn, Isildurův dědic, Pán Důnadanů." Přesto, když to vyslovoval, cítil, že rodokmen, z něhož se jeho srdce radovalo, má nyní malou cenu a je ničím ve srovnání s jeí důstojností a půvabem. Dívka se však vesele zasmála a řekla: ,, Potom jsme vzdálení příbuzní. Vždyť já jsem Arwen, Elrondova dcera, a také se jmenuji Undómiel. ,,Často se vidí ," řekl Aragorn ,,že v nebezpečných časech lidé ukrývají své největší poklady. A přece žasnu nad Elrondem a tvými bratry: vždyť žiji v tomto domě od dětství, a neslyšel jsem o tobě ani slova. Jak to, že jsme se ještě nesetkali? Přece tě otec neschovával zamčenou ve své klenotnici?" ,,Ne" řekla a vzhlédla k Horám, jež se tyčily na východě. ,, Bydlela jsem načas v zemi mých příbuzných své matky, v dalekém Lothloriénu. Teprve nedávno jsem se zas vrátila na návštěvu k otci. Už mnoho let jsem se neprocházela po Imladris (Roklince). Aragorn se podivil, protože se mu nezdála o nic starší než on, který prožil ve Středozemi sotva dvacet let. Arwen mu pohlédla do očí a řekla: ,, Nediv se! Vždyť Elrondovi děti mají život Eldar." Tu byl Aragorn zahanben, protože spatřil v jejích očích elfí světlo a moudrost mnoha dní; a přece od té hodiny miloval Arwen Undómiel, Elrondovu dceru.
Ve dnech, které následovaly, Aragorn zmkl a jeho matka postřehla, že se mu přihodilo něco podivného; nakonec podlehl jejímu vyptávání a pověděljí o setkání v soumraku stromů. ,, Můj synu," řekla Gilraen ,, tvůj cíl je vysoký i pro potomka mnoha králů. Vždyť toto je nejvznešenější a nejkrásnější paní, která teď chodí po zemi. A nehodí se, aby se smrtelník ženil s rodem elfů." ,, A přece máme jistý podíl na rom rodě," řekl Aragorn ,, je-li příběh mých předků, jemuž jsem se učil, pravdivý." ,, Je pravdivý," řekla Gilraen, ,, ale to bylo dávno a v jiněm věku světa, než naše plémě pokleslo. Proto se bojím; vždyť bez dobré vůle Mistra Elronda bude Isildurovým dědicům brzy konec. Nemyslím ale, že v této věci budeš mít Elrondovu dobrou vůli." ,, Pak budou mé dny hořké a budu chodit divočinou sám," řekl Aragorn. ,, To ti bude skutečně souzeno," řekla Gilraen; třebaže měla do jisté míry daleký zrak svého lidu, neřekla mu víc o svých předtuchách a nikomu nesdělila, co jí syn svěřil.
Elrond však viděl mnoho věcí a četl mnohá srdce. Jednoho dne na sklonku roku tedy povolal Aragorna do své komnaty a řekl: ,, Aragorne, Arathornův synu, Pane Důnadanů, poslouchej mě! Čeká tě veliký osud; buď se povzneseš nade všechny své otce ode dnů Elendilových, nebo padneš do temnoty se všemi, kdo zbývají z tvého příbuzenstva. Nebudeš mít ani maanželku, ani k sobě nepřipoutáš žádnou ženu slibem, dokud nepřijde tvůj čas a nebudeš shledán hodným." Tu byl Aragorn nespokojen a pravil: ,, Je možné, že by má matka o tom promluvila?" ,, To vskutku ne," řekl Elrond. ,, Tvé vlastní oči tě zradily. Nemluvím však jen o své dceři.nebudeš zatím zasnouben žádnému lidskému dítěti. Ale pokud jde o Arwen Spanilou, Paní z Imladris a Lórienu, Večernici svého lidu, je z rodu většího než tvůj a žije va světě již tak dlouho, že ty jsi vedle ní jako roční výhonek vedle vzrostlé mladé břízy. Je příliš vysoko nad tebou. A tak, myslím, nejspíš připadáš i jí. Avšak, i kdyby tomu tak nebylo a její srdcese obrátilo k tobě, přesto by mě to bolelo pro úděl, který je na nás vložen." ,,Jaký to je úděl?" zeptal se Aragorn. ,, Že pokud zůstávám tady, bude žít s mládím Eldar a až odejdu, půjde se mnou, jestliže si to zvolí." ,, Chápu, že jsem zatoužil po pokladu neméně drahému než poklad Thingolův, po kterém zatoužil Beren. Tak je mi souzeno." Pak náhle nabyl dalezrakého zraku svého lidu a řekl: ,,Ale Mistře Elronde, dny tvého pobytu konečně dobíhají a na tvé děti musí brzy padnout volba loučit se buď s tebou, nebo se Středozemí." ,, To je pravda," řekl Elrond. ,, Jak my to počítáme, třebaže musí uběhnout ještě mnoho lidských let. Před mou milovanou Arwen však žádná volba nebude, ledaže ty, Aragorne, synu Arathornův, vstoupíš mezi nás a přivodíš jednomu z nás, sobě či mně, hořké rozloučení až za konec světa. Nevíš ještě, co ode mne žádáš." Vzdychl a po chvíli vážného zahledění na mladého muže opět promluvil: ,, Roky přinesou, co budou chtít. Nebudeme o tom dál mluvit, dokud jich mnoho neuplyne. Dny temní a přijde mnoho zlého.
Potom se Aragorn s Elrondem láskyplně rozloučil, druhý den dal sbohem matce a Elrondovu domu a Arwen a odešel do divočiny. Téměř třicet let namáhavě pracoval proti Sauronovi; stal se přítelem Gandalfa Moudrého, od něhož získal mnoho moudrosti. Podnikl s ním mnoho nebezpečných poutí, ale jak roku plynuly, častěji chodil sám. jeho cesty byly tvrdé a dlouhé a začal vypadat poněkud sveřepě, ledaže se náhodou usmál;přesto se zdál mužům hoden cti jako král ve vyhnanství, když neskrýval svou pravou podobu. Vždyť chodil v mnoha přestrojeních a získal proslulost pod mnoha jmény. Jezdil ve vojsku Rohirů a bojoval za Pána Gondoru na souši i na moři; ptom v hodině vítěství zmizel z vědomí lidí Západu a putoval sám daleko na Východ a na Jih zkoumal lidská srdce, zlá i dobrá, a odhaloval skutky a úmysly Sauronových služebníků. Tak se stal nakonec nejhouževnatějším z živých lidí, zběhlým v jejich řemeslech i učenostech, a přece byl víc než oni; měl elfí moudrost a v očích světlo, jež snesl málokdo, když zahořely. Měl smutnou a přísnou tvář, pro úděl, který na něm ležel, a přece mu hluboko v srdci zůstávala naděje, z níž časem tryskalo veselí jako pramen ze skály.
Stalo se, když bylo Aragornovi čtyřicetdevět let, že se vracel z nebezpečí na temných hranicích Mordoru, kde nyní sídlil Sauron a plodil zlo. Byl unaven a toužil se návrátit do Roklinky a odpočinout si tam chvíli, než bude putovat do dalekých zemí;cestou přišel na pomezí Lórienu a byl Paní Galdriel vpuštěn do utajené země. Nevěděl, že je tam také Arwen, opět načas pobývající u příbuzných matky. Málo se změnila, protože smrtelné roky procházely kolem ní, přesto byla její tvář vážnější a vzácněji bylo slyšet její smích. Aragorn však dorostlplné velikosti těla i ducha a Galadriel ho vyzvala, aby odložil cestou obnošený oděv, a oblékla ho stříbrně a bíle, s pláštěm v elfí šedi a s jasným drahokamem ne čele. Zdál se být víc než kterýkoli člověk, podobal se spíš elfímu knížeti ze zemí neumírajících. Tak ho Arwen poprvé uviděla po dlouhém odloučení; a když k ní přicházel pod stromy Caras Galadhonu (hl. města Lórienu), její volba byla hotova a osud určen. Pak spolu nějaký čas bloudili mýtinami Lórienu, dokud nepřišel čas, aby Aragorn odešel. Večer o letním slunovratu šli Aragorn, Arathornův syn a Arwen, Elrondova dcera na pahorek Cerin Amroth uprostřed země a bosi kráčeli nevadnoucí trávou a u nohou elanor a nifredil (zlatý a bílý květ). Tam pohlédli na východ ke Stínu a na západ ke Soumraku, zaslíbily se a byli rádi. A Arwen řekla: ,,Temný je Stín, a přece se mé srdce raduje, vždyť ty, Estele, budeš mezi velkými, jejichž udatnost zapudí Stín." Aragorn však odpověděl: ,, Žel, nedokážu to předvídat, a je mi skryto, jak se to má stát. Přesto budu doufat tvou nadějí. A Stín naprosto zavrhuji. Ani Soumrak však, paní, není pro mne; jsem smrtelný, a přimkneš-li se ke mně, Večernice, musíš se také zříci Soumraku. Pak stála nehybná jako mladý strom, hleděla na západ a nakonec řekla: ,,Přimknu se k tobě, Důnadane, a odvrátím se od Soumraku, a přce tam leží země mého lidu a trvalý domov všech mých blízkých." Draze totiž milovala otce.
Když se Elrond dozvěděl o volbě své dcery, mlčel, třebaže ho srdce bolelo, a osud, kterého se dlouho obával, nenesl proto snáz. Když ale přišel Aragorn opět do Roklinky, povolal ho k sobe a řekl: ,,Můj synu, přicházejí roky, kdy naděje pohasne, a za nimi vidím málo. A nyní leží mezi námi stín. Snad to bylo určeno, aby mou ztrátou bylo obnoveno království lidí. Proto, třebaže tě miluji, říkám ti: Arwen Undómiel neponíží dar svého života pro nic menšího. Nebude nevěstou žádného menšího muže než krále Gondoru i Arnoru, Mně potom může dokonce i naše vítěství přinést jen žal a rozloučení- tobě však naději na chvilku radosti. Běda, můj synu! Bojím se, že na konci připadne Arwen Sudba lidí tvrdá."
To tedy potom stálo mezi Elrondem a Aragornem a více o tom nemluvily; Aragorn však opět vyšel vstříc nebezpečí. A zatímco svět temněl a na Středozem padal strach, Sauronova moc rostla a Barad-dur se tyčila stále výš a mohutněji, Arwen zůstávala v Roklince; když byl Aragorn na cestách, zdaleka nad ním v mysli bděla a v naději pro něho šila velkou zástavu, královskou, takovou, jakou by mohl rozvinout jen ten, kdo vznáší nárok na panství Nůmenorejců a dédictví Elendilovo. po několika letech se Gilraen rozloučila s Elrondem, vrátila se k vlastnímu lidu a žila sama; málokdy vídala syna, protože trávil mnoho let v dalekých krajích. jednou však, když se Aragorn vrátil na Sever, přišel k ní, a ona mu řekla, než odešel: ,,Toto je naše poslední loučení, Estele, můj synu. Jsem zestárlá starostmi tak jako menší lidé; a nyní, když se nad Středozemí stahuje temnota našeho věku, nedokážu ji čelit. Brzy odtud odejdu." Aragorn se jí snažil těšit a říkal: ,, Přestoje možná za temnotou světlo; a jestliže ano, chtěl bych, abys je viděla a potěšila se." Ona však odpověděla jen linnodem:
,,Onen i-Estel Edain, ú-chebin estel anim," (dala jsem naději Důnadanům a nenechala jsem si žádnou naději pro sebe)
a Aragorn odešel s těžkým srdcem. Gilraen zemřela do příštího jara. Tak se roky schylovaly k Válce o Prsten, byl odhalen nečekaný prostředek, jak by mohl být svržen, a jak se naděje splnila, když nedoufaly. A stalo se, že v hodině porážky vyšel Aragorn z moře a rozvinul zástavu Arwen v bitvě v Pelennorských polích a toho dne byl poprvé zdraven jako král. Nakonec, když bylo všechno vykonáno, ujal se dědictví otců a přijal korunu Gondoru a žezlo Arnoru; a o letním slunovratu v roce Sauronova pádu, dostal ruku Arwen Undómiel a byli oddáni ve Městě králů. Tak skončil Třetí věk vítěstvím a nadějí; a přece mezi bolesti toho věku patřilo i loučení Elronda a Arwen, neboť byli odloučeni Mořem a osudem přes skonání světa. Když byl Jeden prsten zničen a Tři ztratily moc, Elrond byl konečně unaven a opustil Středozem, aby se nikdy nevrátil. Arwen se však stala smrtelnou ženou, ale nebylo jí údělem zemřít, dokud neztratí vše, co získala. Jako královna elfů a lidí bydlela s Aragornem stodvacet let ve velké slávě a blaženosti; on však přece nakonec pocítil příchod stáří a věděl, že se jeho dny blíží ke konci, i když byly dlouhé. Potom řekl Arwen: ,,Konečně, Paní Večernice, nejkrásnější a nejmilovanější v tomto světě, můj svět pohasíná. Schromažďovaly jsme a užívaly a nyní přichází čas platit." Arwen dobře věděla, co má na mysli, a dlouho to již předvídala; přesto jí bolest přemohla. ,,Chtěl bys tedy, pane, předčasně opustit lid, který je živ z tvého slova?" ,,Ne předčasně," odpověděl. ,,Nepůjdu-li nyní sám, pak budu muset brzy chtě nechtě. A náš syn Eldarion je plně zralý pro království." Pak odešel do Domu králů v Mlčenlivé ulici ulehl na své lože, které mu bylo připraveno. Tam se rozloučil s Eldarionem a dal mu do rukou okřídlenou korunu Gondoru a žezlo Arnoru; potom ho opustily všichni kromě Arwen a ona stála sama u jeho lůžka. A navzdory vší své moudrosti a vznešenosti se nemohla zazdržet, aby ho neprosila, ať ještě chvíli nezůstane. Nebyla ještě unavená žitím, a tak okoušela hořkost smrtelnosti, kterou na sebe vzala. ,,Paní Undómiel, tato hodina je vzkutku tvrdá, byla však stvořena v den, kdy jsme se setkali pod bílými břízami v zahradě Elrondově, kam nyní nikdo nepřichází. Ana pahorku Cerin Amroth, kde jsme se zřekli Stínu i Soumraku, jsme toto přijali. Poraď se sama se sebou, má milovaná a ptej se, zda bys opravdu chtěla, až seschnu a spadnu ze svého vysokého stolce bez mužnosti a bez rozumu. Ne, paní, jsem poslední z Nůmenorejců a nejpozdější král ze Starých časů; a byl mi dán nejen trojnásobekvěku lidí Středozemě, ale i milost odejít podle své vůle a vrátit dar. Proto teď půjdu spát. Neříkám ti nic na útěchu, protože na takovou bolest v okruhu tohoto světa žádná není. Je před tebou nejzazší volba: litovat a jít do Přístavů a odnést si vzpomínku na nás,jež bude stále svěží, ale nebude víc než vzpomínkou, nebo vytrpět Sudbu lidí." ,, Ne, drahý pane," řekla, ,, tato volba je dávno pryč. není již lodi, která by mě odtud odvezla, a musím skutečně vytrpět Sudbu lidí, ať chci nebo ne; ztrátu a mlčení. Říkám ti ale, králi Nůmenorejců, až do dneška jsem nechápala příběh tvého lidu a jejich pád. Pohrdala jsem jimi jako zkaženými blázny, ale teď je lituji. Vždyť je-li to to dar Jednoho lidem, je hořký, když jej přijímáš." ,, Zdá se tak," řekl ,, nenechme se ale srazit při poslední zkoušce, my, kteří se dávno zřekli Stínu a Prstenu. V žalu musíme odejít, ale ne v zoufalství. Nejsme navždy připoutáni k okruhu světa a za ním je víc než vzpomínka. Sbohem." ,,Estele! Estele!" vykřikla a on ji vzal za ruku, políbil ji a usnul. Pak se v něm zjevila velká krása, takže všichni, kdo tam později vešli, hleděli na něho v úžasu; viděli, že půvab mládí, síla, moudrost a vznešenost jeho stáří spolu splynuly. Dlouho tam ležel, obraz slávy lidských králů v nezatmělé skvělosti před rozbitím světa. Arwen odešla z Domu a světlo z jejích očí zmizelo a jejímu lidu se zdálo, že zešedla a zchladla jako podvečer v zimě, který přichází bez hvězd. Dala sbohem Eldarionovi, dcerám a všem, které milovala a odešla do Lórienu, kde samotná pobývala pod uvadajícími stromy. Galadriel odešla, Celeborn byl pryč a země mlčela. Když mallornové listy padaly, tak konečně ulehla k odpočinku na Cerin Amroth. Po jejím odchodu už není víc o dávných časech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pucik Pucik | 8. března 2007 v 16:34 | Reagovat

pěkný moc dlohý ale pěkný moc pěkný

2 Marki Marki | Web | 9. března 2007 v 20:49 | Reagovat

máš to tu hezký

3 Estelia Estelia | 11. března 2007 v 20:37 | Reagovat

to aby z toho někdo něco měl Pucíku

4 Estelia Estelia | 11. března 2007 v 20:38 | Reagovat

a dik Marki

5 Saruman Saruman | 16. srpna 2007 v 9:18 | Reagovat

Je to luxusní. Fakt super.

6 ninka ninka | Web | 23. září 2007 v 0:55 | Reagovat

wauu....superr...:)

7 tenebrae tenebrae | E-mail | 27. září 2007 v 20:05 | Reagovat

je to mooooooc pekny :0)

8 Pajikas Pajikas | Web | 1. května 2008 v 15:26 | Reagovat

Tak jsem si to přečetla. A musím říct, že takhle nějak jsem si to představovala... I když jsem o tom, co bylo po třetím filmu v životě nic neslyšela.

9 swtqnoinou swtqnoinou | E-mail | Web | 4. června 2009 v 17:37 | Reagovat

5yaTfq  <a href="http://vhlbvgyfbujp.com/">vhlbvgyfbujp</a>, [url=http://zqzvnhrvoysk.com/]zqzvnhrvoysk[/url], [link=http://qfhajdzghhuc.com/]qfhajdzghhuc[/link], http://tclzijmemrhv.com/

10 Michal Michal | 20. ledna 2013 v 0:49 | Reagovat

Díky moc, onehdá jsem to četl (už nevim, jestli to bylo v knize Návrat krále nebo Silmarillionu), poté jsem si knihy koupil, jenže od jiného nakladatelství a v nich to chybělo, tak jsem moc rád, že jsem to tady našel :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama