3. kapitola

14. července 2007 v 15:22 | Estelia |  Střípky
Tak jak sem "slíbila", tak se stalo.......další kapča je na světě!!!:)).......mocki za omlouvám za chyby, moje prstíky rádi na klávesnici zlobí..........a také bych prosila k.o.m.e.n.t.y. :o))))
PS: příště nic neslibuju:))).........
PPS: kapča k powídce Život jde dál určo bude, jen newím kdy :o)
PPPS: zítra jedu na koňský tábor, takže to je poslední, co zveřejním. Vracím se 21. července
***Estelia***

Lucy se vlekla za Filchem a jeho kočkou, směr kabinet profesorky McGonagallové. Teď měla takovou náladu, že by vraždila. Pořád v duchu nadávala na tu malou chlupatou zrůdu, jménem paní Norissová. Filch zase byl štěstím bez sebe do takové míry, že kdyby mu to jeho revmatické klouby dovolily, tak skáče radostí.
Konečně došli na "popraviště". Aspoň tak to pojmenovala Luc. Filch zaklepal a po chvíli otevřela profesorka v županu a se síťkou na hlavě.
"Co se děje Argusi?" zeptala se příkře.
"Tady tahle," ukazoval přitom na Luc "se potulovala po večerce po hradě a taky urazila paní Norissovou, profesorko. Proto požaduji, aby dostala trest, a to do lesa."
"Argusi, není to příliš přehnané? Přece jenom je tady první den."
"Aspoň nebude už porušovat školní řád, chci aby v pátek v deset večer nastoupila na odpykání."
"Dobrá." pak se podívala na její "svěřenkyni". "Myslím, slečno Potterová, že pan Filch má částečně pravdu. Body vám pro dnešek odebírat nebudu. Dobrou noc." a zavřela jim před nosem. Lucy tam ještě pořád zaraženě stála a vtřebávala informace. Pak se otočila a šla do věže. "To si myslí, že přestanu kvůli trestu? To teda ne! To si užijou, oba!" mumlala si naštvaně pod nosem. "Statečné srdce" vyjela podrážděně na Buclatou dámu. Proběhla společenkou, už byla na schodech, když...
"Hej, co tak pozdě." no jasně její bráška se ozval.
"Máme trest, máme." oznámila mu a šla spát. Než usnula, tak v duchu vyhlásila Filchovi válku.
***
Krásné počasí, cvrlikání ptáčků a dobrý plán,jak na školníka a Norissku se kterým se svěřila Elis. Takové bylo páteční ráno. A protože Liz byla pro každou blbost, slíbila že s radostí pomůže. Na snídani k ní přišel James, jako obvykle.
"Tak co, jak se těšíš do lesa na procházku?" zeptal se sarkasticky.
"Příšerně moc." zaironizovala Luc, koukla na něho a svitlo jí "Tebe to žere vid´? Že sem dostala trest dřív než ty?"
"Jo, žere a příšerně moc."
"Tak se dál utápěj v depresi. Pa." a společně s Elis šli na formule. A James se začal pro změnu věnovat Lily.
V lektvarech, co nejrychleji obě uvařili Sršísí roztok. Pak se Elis přihlásila s tím, že jí je mdlo a potřebuje jít do umývárny. Luc se ochotně nabídla, že na ni dá pozor. Tak se rozjel plán. Lucy si předtím nepozorovaně půjčila neviditelný plášt´od brášky. Pak jen potřebovali vylákat Filche, proto zhodili brnění v třetím patře. Obě skryté pod pláštěm zalezli do výklenku. Když přiběhl školník, tak na Norissovou opatrně Lucy vyslala kouzlo úplného spoutání (uměla to díky tomu nadšení se učit) a přivolala si ji. Potom se odplížily do Vstupní síně, kde "nebohou" kočku přebarvili na křiklavě růžovou (sprejem) a zavěsili na těžký lustr (takže vypadala jako loutka). Umlčeli Silenciem a zrušili spoutání. Nakonec pádili do nejbližší umývárny. Když zazvonilo, tak jakoby nic šli na oběd. Ale ve Vstupní síni narazily na mnoho obdivovatelů jejich společného dílka. Mezi nimi Pobertové dokonce i Lily.
"Co se děje?" zeptala se s nevinným úsměvem Lucy Jamese. James pouze ukázal, nebot´nemohl mluvit kvůli záchvatu smíchu. Luc se čertovsky usmála "Aha" řekla pořád tím nevinným hláskem. Remus si toho, ale bohužel všiml.
"To si byla ty?" zeptal se podezdřívavě.
"Omyl, milý Remusi, to sme byli my,"odpověděla se širokým úsměvem "a má to úspěch, jak vidím." podotkla. James se na ni udiveně podíval "To si byla ty?" další výbuch smíchu "Ale povedlo se ti to, bych chtěl ted´ vidět Filche, jak by se tvářil." zasněně pohlédl na paní Norissovou.
"Eh Jamie, tohle bych ti asi měla vrátit." podala mu neviditelný plášt´.
"Hej já ti to....."
"Kdo to udělal mé milované kočičce!" zařval někdo za nimi. Byl to Filch. Který si potom všiml Pobertů. "Výýý" zavyl "jak ste se mohli opovážit něco takového udělat. Paní Norissová!"
"Ale my sme to ne..." začal Sirius.
"Co se stalo, Argusi." ozvalo se ze schodů. Brumbál.
"Tihle," ukázal na Poberty "ublížili paní Norissové."
"My jsme to nebyli." obhajoval Sirius. Brumbál se podíval na visící kočku a v očích mu vzpláli pobavené jiskřičky, dokonce se nepatrně pousmál. Liz si toho všimla a zazubila se, jak jim to skvěle vyšlo.
*****
Nadešel večer. I když ještě bylo září a doznívalo léto, přece večery a pak i noci byli chladné. Lucy dostala nařízeno najít Orosejku malou, vzácnou rostlinu, kterou potřebuje Křiklan na přípravu jistých lektvarů. Naštěstí věděla jak vypadá, ale kde ji hledat? V lese se fakt nevyznala, nikdy to ani neměla v úmyslu. Proto šla za Hagridem, se kterým se stihla už spřátelit (spíš to udělal James, ale to bylo jedno), at ji poradí, kde tu kytku má hledat. Zaklepala na dveře hájenky. (pozn: to buch! buch! tam psát nemusím, že ne:)
"Ahoj Hagride. Potřebuju pomoc."
"Nazdar, ale co tak pozdě, dyt´ je po večerce."
"Mám trest v lese a potřebuju vědět, kde je orosejka malá." přiznala rozmrzele.
"První tejden ve škole a hnedka trest do lesa?" zeptal se pot´ouchle. "Jo a ta orosejka, to máš celkem lehký, hnedka za hájenkou je pěšina a tou se dostaneš na mýtinu s těma kytkama."
"Díky moc Hagride. A s tím trestem. To musíš nadávat hlasitě na Norissku po večerce a máš trest do lesa. Celkem jednoduchý. Dobrou noc a díky." a rozeběhla se na misi do lesa. Vlastně zezačátku to opravdu "byla" procházka. Na mýtině do pytlíku nasbírala plno orosejky, ale když šla zpátky, tak se to "kapánek" zvrtlo. Obklíčilo ji stádo kentaurů.
"Co pohledáváš na našem území, člověče?" ozval se vůdce, jménem Magorian.
"Já-já jsem tady na trestu ze školy. Ale to přece není jen váš les. Je to les všech, kteří tady žíjí." odpověděla s třesoucím se hlasem Lucy.
"Jak si dovoluješ mládě se nad nás povyšovat?" zaburácel Magorian a zamířil na ni lukem. ´No skvělí, že já radši nedržela pusu. Ale to né, já vždycky něco vypálím. Sem v háji.´ zanaříkala v duchu.
"Magoriane, víš přece, že mládatům neubližujeme. Běž," pokynul kentaur po vůdcově pravici "ale příště tak vstřícní nebudeme."
"Děkuji" vydechla odlehčeným hlasem a pádila pryč. Cestou ještě děkovala všem na které si vzpomněla, že měla takový štěstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Margarete Margarete | 15. července 2007 v 10:26 | Reagovat

Wow, ta je fakt dobrá, asi nejlepší, co jsi prozatím napsala :D

2 Hayddé Hayddé | Web | 17. července 2007 v 20:05 | Reagovat

tý jo,to je vážnědorý..jo a máš u mě diplomek!!

3 Jane.s. Jane.s. | Web | 18. července 2007 v 18:15 | Reagovat

Nevím co k tomu napsat...možná že SKVĚLÉ je to správné slovo.. ? :-)

4 III III | 21. července 2007 v 14:00 | Reagovat

Bezva

5 Lumedea Lumedea | 24. července 2007 v 17:31 | Reagovat

supr...supr...supr... jen tak dál a přihoď co nejdřív další kapitolku

6 Jane.s. Jane.s. | Web | 3. srpna 2007 v 18:10 | Reagovat

Ehm...Možná že začínám být otravná, ale kdy bude další kapitolka ? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama