7. kapitola: Vánoce a zjištění

1. září 2007 v 16:14 | Estelia |  Život jde dál
Tak tady máte další kapitolku, chyby prosím přehlížejte, nerada to po sobě kontroluju
***Estelia***

Mellisa s Jane právě procházeli zasněženými Prasinkami a přemýšlely do jakého obchodu mají jít pro nakoupení dárků pro jejich miláčky. Jane už ztrácela trpělivost, tak Mel zatáhla do prvního celkem vhodného obchodu. Pak zmizela mezi regály a nechala Mellisu napospas hrůzného osudu, hledat nějaký skvělý dárek pro Rema. Nakonec vybrala stříbrný přívěsek, ve tvaru vlka, na kůži. Byla s tímto dárkem celkem spokojená. Jen Jane pořád vyšilovala, že nemůže nic najít a nic z toho, co našla se pro Jonase nehodí. Po dlouhém Mellisiném přemlouvání koupila podobný dárek jako pro Rema, ale místo vlka, tygra.
"Myslíš, že se to hodí?" remcala pořád Jane na účet dárku.
"Ale jo, hodí. Co si s tím děláš hlavu. Neboj, bude se mu líbit." uklidňovala Mellisa kamarádku s trochu podrážděným podtónem.
"Máš, pravdu." povzdechla si Jane.
***
Den před začátkem prázdnin poslala Melisa dárky rodičům, k nim ještě napsala sáhodlouhý dopis, co se dělo, proč, jak, s kým....., ale hlavně jim přála Veselé vánoce. Než se stačila zorientovat ve společence, už jí Jane spolu s Jonasem natahovali kabát, palčáky a čepici a táhli ji směr Nebelvírská společenská místnost pro Remuse s tvrzením, že si chtějí užít sněhu.
"Hele, jak ho mám asi vytáhnout ze společenky, když nevím heslo, ty chytrá." zeptala se Melisa.
"Ty si chytrá, ty to zvládneš." mávla rukou její kamarádka. Po deseti minutách tupého hypnotizování obrazu Buclaté dámy se konečně odklopil.
"No hurá. Siriusi, prosím řekni Remusovi, ať se obleče, na nic se neptá a přijde sem, prosím." nahodila psí oči.
"A co za to?" zeptal se s úsměvem. Melisa pozvedla obočí a po chvíli přemýšlení se šelmovsky usmála a pak odvětila: "Přijď potom s Remusem, dostaneš sladkou odměnu."
"To si nechám líbit." svůdně se usmál a odběhl. Jame nechápavě zakroutila hlavou: "Co to mělo být? Máš Rema ne?"
"Neptej se a uvidíš." Zanedlouho opravdu přišel Remusem a v patách za ním Sírius. Hrdličky si dali letmý polibek, ale pak je vyrušil Sírius: "Nerad vyrušuju vaši krásnou chvilku, ale co bude s tou sladkou odměnou?" Remus se na ni nechápavě podíval. "Jo jasně, ta odměna." plácla se do čela Mel. Pak vytáhla z kapsy čokoládovou žabku a se slovy ,Dobrou chuť´ mu ji podala. Ozval se výbuch smíchu ze strany diváků, ke kterému se přidala i Mel. Sírius se trochu urazil, ale snažil se to zamaskovat tím, že zuřivě strhával obal ze žabky.
Později se venku uskutečnila sněhová bitka, holky versus kluci. Když viděla Melisa, že s Jane prohrávají, tak se dobrovolně přidala ke klukům. Proto, chudáka, samotnou Jane úplně zasypaly sněhem. Jakmile se z něho Jane vyhrabala a vyplivala všechen sníh z pusy, začala zuřivě obviňovat Mel ukazujíc na ni prstem. "To nebylo fér, to bylo nesportovní, zběhnout k nim, když si zmerčila, že prohrajem. Nejsi kamarádka." řekla na oko uraženě.
"Ale dudlíku, já tě mám přece moc ráda, já jen nechtěla, aby ses trápila déle než bylo třeba." uklidňovala ji maminkovským hlasem Mel a něžně ji objala. "No, tak neplakej." Když se Jane na oko rozplakala. Ale Jane ji povalila do sněhu a zasypala.
Večer se Jane společně s Jonasem vytratili, aby si předali dárky. Později musela vše povyprávět Melise:
"Měla si pravdu, líbil se mu." oznámila ji nadšeně.
"Vidíš." usmála se kamarádka. "A co si dostala ty?" zeptala se zvědavě.
"Prstýnek lásky, druhý má on." odpověděla zamyšleně. "Meliso, myslíš, že mě Jonathan miluje? Já si uvědomila, že ano. Kdysi jsem si myslela, že jen budeme spolu chodit. Teď ho ale nechci ztratit. Meliso, já ho mám moc ráda." vysvětlovala horlivě.
"Jane, myslíš, že by ti dal takový dárek, kdyby tě neměl rád? O prstýncích lásky jsem slyšela. Pálí, když je ten druhý v nebezpečí." uklidňovala ji Mel. "Pojď spát, zítra musíš brzy vstávat." Obě zalehly do postele.
***
Ráno, v den odjezdu, skoro nestihla předat Jane dárek k Vánocům.
"Jane, no tak Jane. Zastav se, ani jsme se nerozloučily." volala Melisa na kamarádku, která se chystala jít ke kočárům s neviditelnými koni. "Proč ses se mnou nerozloučila?" zeptala se Mel jakmile popadla dech.
"Nechtěla jsem tě budit." vysvětlila kamarádka s mírným úsměvem, když ji Melisa vrazila do ruky dárek.
"Otevři to až na Boží hod, dřív ne, něco se ti něco stane." pohrozila a objala Jane "Veselé Vánoce."
"Veselé Vánoce. Ten můj máš na nočním stolku." řekla se smíchem Jane "Užívej si prázdniny a nedělej nic, co se nesmí." a odběhla pryč. "Za koho mě máš?" broukla si pro sebe Mel.
Dopoledne strávila s Remem, se kterým se později domluvila, že si zítra předají dárky. Zbytek dne byla ve společence společně s Jonasem, který tady zůstával přes svátky. Povídali si o všem, co se dalo, ale nakonec vždy skončily u Jane.
"Víš Mel, já mám Jane moc rád." svěřoval se s ošíváním. "No, ale nevím, jestli ona mně taky. A taky mně štve, že jsem o rok výš, co když se později se mnou rozejde." Melisa se rozesmála.
"Vy dva jste stejní. Jane se strachuje úplně stejně. Už mnohokrát jsme se o tom bavily. Nemyslím, že by opustila. Na to tě má až moc ráda." řekla s úsměvem.
Druhý den se sešli Remus a Mel. "Zavři oči. Nebo nic nedostaneš." pohrozil s úsměvem.
"Rozkaz pane." rozesmála se. Rem ji kolem krku pověsil zlatý řetízek s malým srdcem. "Ten je nádherný." vydechla. Už chtěla pověsit svůj dárek Removi kolem krku, ale přívěsek se mu jemně otřel o ruku. Remus vyjekl bolestí. "Promiň." vyjekla zoufale Melisa.
"To nic." řekl konejšivě a pohlédl na ni. Mel ale měla na čele vrásku zamyšlení. Najednou se na něj podívala s nevěřícným pohledem. "Proč si mi to neřekl?" zeptala se s rozhořčením.
"Já-já." Mel ho ale přerušila. "Jak můžeme být spolu, když mi zatajíš takovou důležitou věc? Důvěra ti nic neříká?" ptala se ublíženě dál a chtěla odejít.
"Právě proto jsem ti neřekl." zašeptal Rem. "Protože jsem věděl, že to skončí, když ti to řeknu." Melisa se zarazila.
"Proto? Tys mi to neřekl proto, že si se bál, že tě opustím?" zeptala se překvapeně.
"A neopustíš?" zeptal se smířeně s svým osudem.
"Ty si myslíš, že bych tě opustila proto, že se jednou za měsíc proměňuješ v malou chlupatou krvelačnou zrůdičku?" řekla ironicky, pak ale zvážněla, "Samozřejmě, že ne Remusi." a usmála se.
"Ty se semnou nerozejdeš?" zeptal se nevěřícně Rem.
"Ne." ujistila ho rozhodně, vzápětí dodala: "Poohlédnu se po nějakém kouzle, které by změnilo to stříbro na něco jiného." Remus ji popadl a zatočil s ní.
"Tohle je nejkrásnější dárek, jaký jsem kdy dostal." a políbil ji.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Denisa Denisa | 1. září 2007 v 17:24 | Reagovat

úžasný

2 Elizabeth Greenová Elizabeth Greenová | 1. září 2007 v 21:17 | Reagovat

Superčík.. :))))

3 Jane.s. Jane.s. | Web | 1. září 2007 v 21:36 | Reagovat

Eh, krása :-D Už mi vážně docházejí superlativa.

4 Estelia Estelia | 3. září 2007 v 9:32 | Reagovat

uh, mockrát děkuji....budu se snažit, co nejdřív přidat další kapitolu:)))

5 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 27. listopadu 2007 v 12:08 | Reagovat

Ahhjóoo, tahle kapča je klásná... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama